Režisér Krzysztof Kieślowski patří mezi nejuznávanější evropské filmaře především díky televiznímu Dekalogu, Dvojímu životu Veroniky a díky svému poslednímu projektu, volné trilogii, inspirované barvami francouzské trikolory a revolučním heslem Volnost, Rovnost, Bratrství. Stejně jako u Dekalogu i zde jde jen o nezávislou motivaci, v níž není potřeba vyhledávat hlubší závazné významy. Kieślowski vychází z tradiční symboliky barev a spojuje tři zcela odlišné příběhy jen drobnými provázanostmi. Hrdinkou Modré je žena známého skladatele, která při autonehodě přijde o manžela i o malou dcerku. V sebezáchovné snaze odloučit se od minulosti změní Julie radikálně svůj způsob života; chce být sama. Postupně se však osvobozuje od mučivého traumatu a nachází novou vůli žít. Dílo přesvědčuje svou stylovou čistotou a brilantním filmovým viděním (kamera Slawomir Idziak), o čemž svědčí ceny: Zlatý lev ex aequo (s Altmanovými Prostřihy) a Volpiho pohár za ženský herecký výkon (J. Binocheová) na 50. MFF v Benátkách 1993 a pět Césarů (režie, nejlepší herečka, kamera, hudba, zvuk).