Začátkem osmdesátých let debutoval na poli celovečerních hraných filmů britský režisér Peter Greenaway (mající jinak v té době na kontě třicet dokumentárních či krátkých snímků). Již v Umělcově smlouvě se Greenaway představil jako autor dotahující stylizaci filmové řeči do krajnosti. Nevýraznou historku (malíř Neville uzavře s majitelkou panství smlouvu na 12 kreseb domu, čítající i sexuální povolnost po dobu 12 dnů) z konce sedmnáctého století použil pro svůj záměr detailní rekonstrukce ducha manýristického baroka. Do statických a silně estetizovaných obrazů vkládá režisér detailní znalosti z každodenní kultury tehdejšího panstva, včetně úpravy anglických parků, stolování či uměleckých zvyků módních kreslířů. Plná koncentrace na obraz filmu je podtržena prací skladatele Michaela Nymana, jehož hudba nakonec vystupňuje nezávazný kalendářový příběh až k náhlé závěrečné tragédii. S Nymanem spolupracoval britský filmař i na svém nejznámějším opusu Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989). Umělcova smlouva patří k několika filmům AČFK, kterým k 31. 12. 2004 vyprší promítací práva.