Dne 19. února 1972 se zabarikádovala skupina pěti extrémistů, členů Spojených rudých armád, v chalupě „Asama-sansó“ v Karuizawě v prefektuře Nagano. Za rukojmí vzali manželku správce chalupy. Generální ředitel Národní policejní agentury Gotóda Masaharu na místo poslal „zmocněnce“ Sassa Acujuki, který v tamním holomrázu shromáždil 1635 policistů. Brzy se však začalo ukazovat, že nepřítelem jim není pouze skupina teroristů. Stále více se odhaloval rozpor mezi vyslanou Metropolitní policii a místní Prefekturální policií z Nagano. Hromadné sdělovací prostředky, diváci, kteří na místo přijížděli z celé země, policejní funkcionáři z Tokia přestávali věřit policistům na místě… Tento případ se stal v Japonsku vrcholem tzv. „Hnutí 1968“, které mělo celosvětový rozsah a které bylo v dějinách mezníkem mezi dobou klasické moderny a dobou naší. Japonsko je ve filmu zobrazeno skrze jeden trestní případ ze 70. let, který ukazuje stát ze strany jeho „nedospělosti“. Je rovněž zajímavé, že motiv partikularismu v byrokracii (který je popsán i v nedávném filmu Dopisy z Iwo Jimy (2006)), je zde předveden jako jedno z témat současné „patologie Japonska“. Hlavní roli Sassa Acujuki, který je autorem předlohy či autobiografické knihy o dané události, hraje Jakušo Kódži, jenž hrál i v oblíbeném filmu z 90. let Smím prosit? (1996), oceněném na několika světových festivalech.