Když si v roce 1999 český filmař na zpracování Tarantinova odkazu troufnul v krátké debatě studentů FAMU (viz scéna z Taušovy zpovědi Kanárek), natočil v Dánsku podle slavné humorně-krvavé poetiky režisér Lasse Spang Olsen rovnou celý film. Do něj vložil – v reakci na stoupající počet mrtvol – i scénu s explicitní vysvětlivkou morálního kodexu gangstera Haralda, podle jehož pointy je film pojmenován. Komplikovaný příběh s neustálými zlomyslnými tahy tvůrců sleduje od začátku tajemná postava Američana Richarda, který komentuje počínání hlavního hrdiny Arvida, a jenž spolu s barmanem vytvoří v závěru netušený pár nadpřirozených sil. Lasse Spang Olsen se začal od roku 1983 živit jako kaskadér (pak i jako koordinátor kaskadérů), v roce 1987 si poprvé vyzkoušel práci na speciálních efektech, o rok později začal s kameramanskou dráhou a od r. 1993 je zapsán jako režisér, scénárista a střihač. Pro oko českého diváka zvláštní (možná provokující) odtažitost dánské verze černého humoru inspirovaného tarantinovským originálem se v roce 2001 potvrdila po březnové premiéře Olsenova filmu i v říjnu, kdy byla v české distribuci uvedena dánská kriminální komedie Blikající světla. Režíroval ji Ander Thomas Jensen – scénárista snímku V Číně jedí psy – a vedla jej podobná kombinace černého humoru a snahy po sociální charakterizaci postav. V obou filmech se objevil populární herec Nikolaj Lie Kaas (kuchař Martin s vedlejší prací odklízeče mrtvol, věčně přežvykující gangster Stefan), jenž pak vytvořil zcela odlišnou hlavní mužskou roli v pozoruhodném díle Christoffera Boea Rekonstrukce (2003).