Filmovou adaptaci provokativního romaneta Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha, jehož první vydání v roce 1928 vzbudilo mnoho pobouření, ohlašoval režisér Jan Němec již na konci 60. let. „Třeba když jsem dělal ‘V žáru královské lásky‘, tak jsem chtěl být co nejméně osobní. Protože ty svý osobní věci jsem publikoval, tak jsem chtěl udělat takovou bych řekl „klasickou“ adaptaci dobrého, důležitého literárního díla. Tam jsem postupoval trochu takovým tím hollywoodským způsobem jako že je scénář a namalujou se věci a hlavně hvězdy. Víc hvězd už vlastně nebylo možný použít: nejznámější nejúspěšnější herečka Chýlková, za starších dob největší tatrman, můj kamarád, herec – tedy kvázi – Pavel Landovský a hrdina dívčích snů Bartoška a největší mim Polívka a nejzajímavější mladý rocker Čok a hudba Jan Hammer – hrdina Miami Vice. A Ještěd a věž žižkovská… čili jako už nemůžete víc vytáhnout ten med, ty třešničky, už prostě víc lepších lidí nebylo a proto ten film je tak příšernej guláš, jako když pejsek s kočičkou dělali dort… chyběla tam prostě ta chcíplá myš.“ (Výňatek z rozhovoru, který se uskutečnil na žádost redakce časopisu KINO/IKON. Jeho osou se stalo téma mystifikace v rámci filmové tvorby a Jan Němec zpětně interview označil za „striktně poslední“.)