Proplétání vážného s nevážným, hravých komediálních barev se smutnými tóny života, je jednou z tendencí současné francouzské komedie. Také debut Vadí – nevadí od režiséra Yanna Samuella nabízí spojení líbivé romantické komedie s černohumornými zvraty. Motorem filmových událostí je stará plechová krabice od bonbonů, která držitele opravňuje k zadání bláznivých úkolů ve stylu známé zábavy „vadí–nevadí“. Zprvu nevinná dětská hra v podání osmiletých dětí Juliena a Sofie přejde i do jejich dospělosti, kdy už každý z nich žije se svým životním partnerem. Rozdělená dvojice není schopna si přiznat vzájemné sympatie, proto si na druhého vymýšlí stále více zraňující úkoly a lsti. Jedním z inspiračních zdrojů režiséra Samuella byla jistě nápaditá obrazová podoba slavné Amélie z Montmartru (2001). Svým vyzněním může film připomínat jinou (a už méně úspěšnou) francouzskou milostnou komedii z posledních let, a to snímek Bůh je velký, já ne. „Českou“ zajímavostí díla Vadí – nevadí je post střihačky, obsazený Andreou Sedláčkovou, jinak režisérkou filmu Oběti a vrazi.