Debutant David Jařab (známý dosud jako divadelník) natočil podle vlastního scénáře, na němž pracoval deset let, mnohoznačný příběh, který mísí žánry černé komedie, dramatu a dobrodružného filmu. Jednotícím prvkem stylizovaného vyprávění, situovaného do záměrně nejasně určeného časoprostoru, je autorův surrealistický náhled na svět. Film obsahuje odkazy na díla Jana Švankmajera, Luise Buñuela i Davida Lynche. Není však pouhou směskou atraktivních citátů, ale osobitou výpovědí o světě plném iracionálních nástrah a pomyslných zdí. Film nabízí mnoho interpretačních klíčů. Lze jej vnímat jako sarkastické svědectví o české zdegenerovanosti a zápaďácké bezstarostnosti, nebo jako alegorii o vině a trestu. Lovecký deník je i existenciálním thrillerem o míšení jazyků a kultur, kde si málokdo s málokým doopravdy rozumí. K nejlepším hodnotám snímku patří jeho formální zpracování, které pracuje s řemeslnou pečlivostí a vynalézavou gradací napětí; zvláště pozoruhodná je v tomto ohledu práce kameramana Marka Jíchy, který předvádí, co všechno lze provést s digitální kamerou.