Výbornému scénáři Charlieho Kaufmana dal režisér Michel Gondry výborný tvar a těžko mohlo vzniknout něco jiného než výborný film (což je v nejrůznějších obměnách společným závěrem drtivé většiny všech dosavadních kritik). Strohý filmařský tvar s těkavou kamerou, nervním střihem a úspornou hudbou přesně ladí se zimní náladou příběhu nesmělého Joela, jenž se rozhodne podstoupit stejný zákrok (vymazání vzpomínek na určitou osobu) jako jeho bývalá přítelkyně Clementine. Komplikovanou vyprávěcí strukturou prostupují retrospektivní sekvence vztahu Joela a extravagantní dívky, ve kterých se hlavní hrdina ocitá v momentě jejich „mazání“. Pro ztvárnění těchto dvojznačných pasáží Gondry nepoužil digitální efekty, ale spolehnul se na známé kamerové triky. Sugestivnost filmového výletu po zasutých vzpomínkách vrstvených v naší paměti podtrhuje herecky odzbrojující pár, především Jim Carrey jako sympaticky všední outsider. Věčný svit neposkvrněné mysli se dotýká důvěrně známé krajiny lidských vzpomínek, jejichž jitření probouzí srozumitelnou melancholii jak v New Yorku, tak kdekoliv jinde.