Po mnoha krátkých filmech a čtyřech celovečerních dokumentech rozsvěcí kanadský dokumentarista a performer Mike Hoolboom znovu sám sebe, své odpovědi i tázání ve svém nejnovějším filmu Public Lighting. Jeho tvorba je jako nepřetržitá, téměř hypnotická meditace, v níž proudí obrazy, pocity, minulost, budoucnost, slova i ticho. Hoolboom našel optimální kinematografický styl, jímž dokáže najít ve věcech a lidech tvar. Styl asociativního bezčasého vrstvení či víření (kde v sobě žijí všechny časové roviny obrazů „vyjmutých“ ze starých filmových záběrů, z klasických filmů, z domácího videa i nově natočených záběrů) vytváří snově-bolestivou koláž. V Public Lighting chce tvůrce ukázat šest odlišných lidských charakteristik, šest druhů osobnosti, jež jsou univerzální a na které lze rozdělit všechny lidi. Rozdělení, které umožní uvidět skutečnost; které umožní vidět světlo vyzařující na veřejnost. Z každého záběru (a jejich propojení) přitom pulzuje Hoolboomův cit pro intimitu obrazu a pro kinematografickou inovaci. Vše se v jeho rukou stává součástí magického iluminátorství. (text: Jindřiška Bláhová)