Húhúhú. Všichni, kdo chodí do kina ví, že Shyamalan je králem děsuplných, mystických a přitom komerčně velmi úspěšných filmů. Na stříbrném plátně představuje podobný fenomén jako Chris Carter a jeho Akta X na televizních obrazovkách. Jeho Šestý smysl vrátil producentům víru v tajemství a hororová témata, Vyvolený ho exportoval do role superhvězdy schopné citlivě a divácky přitažlivě zpracovat neotřelá témata. Od té chvíle se v USA jeho filmy distribuují s uvedením jeho jména v názvu. Shyamalan se stává živým trademarkem. Znamení byl riskantní pokus o spojení mystického tématu s ufologickým příběhem. Bez Bruce Willise, zato s Melem Gibsonem. Podle jednoho z pravidel otce filmových hororů Alfreda Hitchcocka, že největší strach jde z toho, co nikdy neukážete. Risk znamenal zisk. Kritika se rozplývala nad strhujícím tempem vyprávění a postavami chytře odkoukanými z reality, na hony vzdálenými klasickému hrdinskému „holywoodskému“ modelu. Nejnovější Shyamalanův film Vesnice je recyklace všech jeho témat dohromady, možná pokus o jakýsi metafilm. Stojí a padá se schématickým konceptem příběhu. Opět je tu do důsledku ukrýváno to, co je podle všech náznaků strašlivé, ale ono nakonec není. Místo šokujícího odhalení však tentokrát čeká na diváka něco jako moralita.