Inspirací nevšedního dokumentu byl pro francouzskou filmařku Agnès Vardovou známý Milletův obraz Sběračky klasů (1857) a jedna TV reportáž z francouzských žní roku 1999. Ve svém filmu Všichni možní sběrači a já sledovala režisérka různé paběrkovače, sběrače a vybírače popelnic. Točila a rozmlouvala s lidmi, kteří ze záliby, jen tak náhodou či pro holé přežití sbírají nejrůznější věci, které jiní odložili. Do českých kin uvádí šest let starý dokument francouzské režisérské legendy AČFK ve dvou kopiích. Agnès Vardová o svém snímku říká: „V létě roku 1999, o žních, jsem v televizi viděla rozhovor s jedním zemědělcem; seděl na kombajnu a vysvětloval, že kdyby byl stroj špatně seřízený a nechával po sobě na poli jen jedno zrnko z každého klasu, přišel by o obrovské množství obilí a velkou částku peněz. Vzpomněla jsem si na sběrače ze starých časů a na obrazy zachycující ženy, které na poli sbírají zbylé klasy. Chtěla jsem se taky jen tak potloukat. Setkávat se s lidmi. Pídit se po nich. Podařilo se mi přiblížit se těm lidem, vyvést je z anonymity. Objevila jsem jejich štědrost.“