Je dobré si připomínat, že Juraj Jakubisko není jen ten, co natočil Bathory a za ženu má hysterickou producentku. Je dobré si Jakubiska připomínat jako jednoho z nejvýznamnějších režisérů československé nové vlny, jako autora řady osobitých, originálně výtvarně zpracovaných filmů s příběhy, které člověk z hlavy jen tak nedostane. Vtáčkovia, siroty a blázni jsou jedním z nich. V tomto rozpustilém příběhu se v polorozpadlém domě plném kuriozit, polámaného nábytku a dětí v maskách potkávají přátelé Andrej (Philippe Avron) a Jorik (Jiří Sýkora) s mladičkou krásnou Martou (Magda Vašáryová). Všichni tři jsou sirotky, jejich rodiče se navzájem povraždili ve válce. Všichni tři se navzájem milují. A tak se společně oddávají bláznovství, ztřeštěným kouskům a dětským hrám. Svým bláznovstvím se pokouší utéct osobním tragédiím i všudypřítomné mizérii okolo. Jakubiskův film je vtipný a veselý, v pozadí jako by však byly slyšet stále temnější tóny, které dávají od počátku jasně najevo, že Vtáčkovia, siroty a blázni není komedie. Osud Jakubiskova filmu také nebyl šťastný, pro množství skopičin socialističtí cenzoři neměli pochopení, finále mohlo působit jako odkaz na tehdejší aktuální politické události, snímek proto spěšně putoval do trezoru na tři desítky let. Vtáčkovia, siroty a blázni jsou prvním dílem volné Jakubiskovy trilogie, dalšími, méně povedenými díly jsou Sedím na konári a je mi dobre (1989) a Lepšie byť bohatý a zdravý jako chudobný a chorý (1992).

Táňa Zabloudilová