Filmový debut francouzského režiséra Ericka Zoncy byl v době své české premiéry (listopad 1999) malým zjevením. Drsné sociální drama sice odpovídalo jednomu z vytrvalých trendů francouzské kinematografie, divácky jednoznačně odzbrojující byla ovšem dvojice mladých hereček. Sugestivnost tulácké Isy a svéhlavé Marie šla přímo z osobního charisma Elodie Bouchezové a Natachi Régnierové – tělesnou blízkost s hrdinkami umocnil Zonca syrovostí dokumentární kamery. Ve skromných natáčecích podmínkách udělil režisér lekci z psychologického přerodu filmových postav, kterým se obvykle chtějí chlubit velkolepé produkce. Film pečlivě mapuje denní výjevy ze života lidí na okraji sociálního spektra a rozbíjí také fazonu „slunných” francouzských projektů z jižních přímořských letovisek. Vysněný život andělů se odehrává v chladných měsících v severofrancou­zském Lille s věčně zataženým nebem. Namísto jachty nabízí chmurné tovární prostory, koktejl na terase vyměňuje za ponižující konkurs na servírku do restauračního řetězce Hollywood Boulevard. Zoncův film hrajeme v Artu naposledy.