Původně měl tento snímek, označovaný za anarchistický pamflet, vyprávět o svérázném americkém sexuologovi německého původu Wilhelmu Reichovi, asistentovi Siegmunda Freuda, ale příběh se postupně rozrostl na provokativní koláž, glosující nejen běžná syžetová klišé, ale především zapojující provokativní politické kontexty („Není úspěšné revoluce bez svobodné lásky,“ říká v jedné scéně hlavní hrdinka). Makavejev navazuje na odkaz americké sexuální revoluce 60. let, na bouřlivé diskuse o volné lásce i levicových názorech, ale současně zapojuje výrazně fiktivní, výrazově stylizovaný příběh jugoslávské komunistické fanatičky a jejího milostného vzplanutí k sovětskému krasobruslaři s případným jménem Vladimír Iljič. Makavejev spoléhá na sílu nenadálých kontrastů, s oblibou konfrontuje nečekaná spojení obrazu a zvuku (třeba odlévání pyje ze sádry provázejí tóny Smetanovy Vltavy). V Jugoslávii byl film zakázán, načež režisér emigroval.