Já jsem kokot starý, zpívá v úvodu písničkář Záviš, který si říká Kníže pornofolku. Dalšími hrdiny filmu jsou novinář, ekolog, zbití tanečníci, ceremoniář ze hřbitova zvířat i mim snášející vejce. „Kdy se vám stane, že jedete za zvířetem, které v ten moment chcípne a začne vám vyprávět nějaký příběh?“, ptá se Vachek, který ve filmu, v němž se politická linie provléká s bizarními obrazy českého světa, nechává vystupovat třínohého psa i vycpaného ledního medvěda. Režisér si navléká ochranný kornout pro psy a přednáší studentům svoje pojetí umění, vzorem mu stále jsou Ladislav Klíma a Jaroslav Hašek. Ve svém výkladu československých dějin pak jde proti převládajícímu intelektuálnímu diskursu: v jeho interpretaci se Edvard Beneš a Alexander Dubček stávají světlými bytostmi. Dokumentární archa unáší politické a umělecké pozůstatky několika let České republiky, během nichž se v ní stabilizoval kapitalismus. Vachkův snímek (tradičně s opulentním názvem na tři řádky) se znovu vydává královskou cestou dokumentu, který společenskou situaci proměňuje v obří román. (txt: Petr Kubica)