Temný debut autorské dvojice bratří Coenů svírá a drtí i po dvaceti letech. Vražednická rošáda s podvedeným manželem, domnělou odplatou, krvavým pohřbem a neskutečným koncem je ve své morbidní absurdnosti dokonalá. Hned zkraje filmu nasazenou klaustrofobickou atmosféru (viz úvodní rozhovor dvojice v jedoucím autě) nechávají Coeni houstnout každou další sekvencí. Obrazy pomalých kamerových jízd prostupuje dráždivě poklidný klavírní motiv Cartera Burwella a celkový neonoirový styl filmu zde patrně narazil na svůj strop. Titul Blood Simple odkazuje ke slangovému označení zkratkovitého stavu mysli člověka odhodlaného k vraždě – přesně také vystihuje sevřenou atmosféru filmu s náhlými vražednými výpady. Vtipné je to především díky autorskému záměru ukázat divákovi více, než vědí (tuší) postavy filmu, což je zúročeno ve finální pointě. Hlavní ženskou roli měla hrát Holly Hunterová, která ovšem kvůli divadelnímu angažmá nakonec odřekla a pobídla ke konkurzu svou spolubydlící Frances McDormandovou. Její herecký debut v Blood Simple znamenal také počátek stále trvajícího vztahu s režisérem Joelem Coenem.