Bylo otázkou času, kdy se senzitivní bosenský rodák Emir Kusturica vrátí k zobrazení bratrovražedné války v Jugoslávii. Po hysterické kritice jeho díla Underground (1995) se režisér stáhnul do politické ulity a věnoval se „oddechovým“ projektům jako Černá kočka, bílý kocour a Super 8 Stories. Po téměř deseti letech se Kusturica rozhodl ukázat slepou zuřivost balkánské války nepřímo, pouze v odrazech. Ve filmu Život je zázrak (2004) funguje etnická příslušnost jako ostrá žiletka, která v čase války řeže napříč vztahy rodinnými, přátelskými i mileneckými. Příběh sympatického inženýra Luky (Srba pracujícího na bosenském horském nádraží) rozehrává režisér pár dní před vypuknutím prvních bojů v roce 1992. Vlna „kusturicománie“ z 90. let již poněkud polevila, proto nebylo přijetí tohoto nového díla tak jednoznačné. Nicméně stále lze obdivovat přesnou režii: Kusturica ví, kde si dovolit patos, kdy popustit uzdu obrazové fantazii, jak načasovat špatné zprávy.