„Je ti opravdu dvanáct?“ – „Ano, jen mi je dvanáct už dlouho.“

Ať vejde ten pravý je ideální volba, pokud byste rádi film o upírech, ale na Twilight nemáte nervy. Rok starý švédský nízkorozpočtový horor, který bodoval na festivalu v Rotterdamu či na newyorské Tribece, spadající zároveň do kategorie drama a romantický, zdánlivě unaveným upírovkám vlévá novou krev do žil. Název filmu odkazuje na Morisseyho písničku Let the Right One Slip In a také na legendy, podle kterých může upír vstoupit do domu jen tehdy pokud je pozván. Příběh začíná, když hlavní hrdina, dvanáctiletý blonďáček Oskar, typická oběť šikany a špatného rodinného zázemí potká černovlasou Eli. Ta se právě přistěhovala do pochmurného zasněženého sídliště jen pár bloků od Oskara a ačkoliv má svých starostí dost, utrápenému Oskarovi dokáže v lecčems poradit. A ten místo aby prozkoumal, jestli s tou holkou není něco v nepořádku, protože na to docela vypadá a v minus deseti jí není zima (ano, saje krev), se do ní zamiluje. Horor natočený podle stejnojmenného románu je postavený nejen na klasických lekačkách a hrůzných záběrech (kamera je výborná a že se krev na vyjímá nejlépe na sněhu je jasné minimálně od Farga), ale na překvapivě sympatickém a dobře odvyprávěném vztahu dvou teenagerů, kteří jsou hrozivě sami. Jak píše anglický Telegraph.co.uk. je tento snímek vším, čím Twilight chtěl být, ale není. Filmem bolestně romantickým, krásným na pohled, silně emocionálním a nečekaně děsivým. Pro režiséra Tomase Alfredsona je tenhle film zatím největším úspěchem- získal švédskou národní cenu pro nejlepší film.

Táňa Zabloudilová