„Dobrá témata jsou taková, ke kterým má člověk ambivaletní vztah. Aby mohl kráčet po ostří, kde se postoje stýkají a padat na obě strany,“ stojí v pracovním desateru Jana Švankmajera, režiséra, jehož inspirují sny, vzpomínky z dětství a obsesivní myšlenky. I nápad na film Přežít svůj život si Švankmajer napsal po probuzení, inspirovaný vlastním snem. Přežít svůj život musí ve filmu Evžen, stárnoucí muž (ne nepodobný Švankmajerovi), který ovládne způsob jak navštěvovat své sny a dozvídat se víc o svém dětství, rodičích, sobě samém i dívce v červeném kostýmku. Ta hlavnímu hrdinovi nejde z hlavy, on se ale nechce svých obsesí vzdát, touží je lépe poznat a pochopit. Poslední film českého režiséra těžko připodobnitelného ke komukoliv jinému a obdivovaného třeba Terry Giliamem nebo oscarovým dokumentaristou Jamesem Marshem (Man On Wire), který mu věnoval medailonek The Animator of Prague, uvedl nedávno premiérově a s úspěchem filmový festival v Benátkách. Neobvykle papírově kolážovitý, avšak zcela švankmajerovský vzhled má snímek kvůli papírkové metodě používané třeba při tvorbě televizních večerníčků, zvolené režisérem kvůli nedostatku peněz. Šestasedmdesátiletý tvůrce řady kultovních krátkých snímků naleznutelných bez obtíží na youtube (Jídlo, Byt) i počtu vynikajících celovečerních filmů (Něco z Alenky, Lekce Faust) je stále schopný ve své dílně vyprodukovat originální, zle vtipný a nápady přeplněný celovečerní film. Psychoanalytická komedie Přežít svůj život je toho dobrým důkazem.

Táňa Zabloudilová