Kino Art Brno

Výstava je součástí festivalu Mezipatra.

T- Club byl až do počátku 90. let známým nočním klubem v Praze (patříval do zařízení Restaurací a Jídelen Praha 1, RAJ). V podzemních prostorách na Jungmanově náměstí, v centru města a přesto skryt. Jeden ze dvou polooficiálních gay clubů v Praze. “Pod svícnem bývá největší tma” - tak mi připadal “svět”, ve kterém jsem se najednou ocitla. V rodinné atmosféře se tu denně scházela pražská, československá, východoevropská (časté zájezdy gayů z NDR a Maďarska) i “devizová” gay - komunita. Křečovitý smích i opravdové slzy. Hlubokomyslné rozhovory i povrchní koketérie. Vztahy na jednu noc i láska na celý život. Krásní mladí muži, krásné mladé ženy, vykroucená “béčka” i seriózně vypadající pánové, co si odskočili od rodiny. Fotbalistky, číšnící, taxíkáři a nejspíš i estébáci. Prodavači z drogerie, poštmistr a vlakvedoucí. Noční práci tu končívaly holky z Jalty. Klientela dvou homosexuálních klubů v Praze byla téměř konstantní. Vstoupit mohly ti, kteří sem patřili. "Patří do rodiny” říkalo se. Čumilové vítáni nebyli, vyhazovač Ivan nevpustil každého. Tam dole zná každý každého. Věk není nemocí, věk se toleruje. Kobylí hlava, paní Baňatá, Sklenářka, Citrónek, Chrastítko, Batoh, paní Bleble - ti všichni tu byli téměř denně. Patřili k inventáři tak jako černá díra krbu s umělými poleny, tak jako podivné atrapy brnění, které zde zbyly z jakési prvorepublikové výzdoby.
Okolo půlnoci bylo k nehnutí, příliš malý, přeplněný prostor, vzduch kouřem neprůhledný. S rukama nataženýma před tělem se prodírá číšník Džusepe, parket je plný, bar ověšený štamgasty. Z baru je nejlepší výhled, vidíš kde se co šustne. Kdo je tu nový, co se změnilo od včerejška, co se kde chystá, co má kdo za lubem.Výbuchy smíchu, humor sem patří, kousavý, vlídný i nevlídný. Stroboskopická světla a přechlazená vodka. K ránu se platí disjokeji za každou další písničku padesátka. Skutečný “dokument” jsem vlastně nemohla fotografovat nikdy. Stále bylo dost těch, kteří si přáli uchránit svou “všednodenní” identitu a byli by s T- clubem neradi spojováni. A tak T- Club na mých fotografiích působí jak místo “věčného karnevalu”.

Libuše Jarcovjaková

LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ
Narozena 1952, žije a pracuje v Praze.
1967 - 1971 Studovala fotografii na Střední průmyslové škole grafické (SPSG)
1978 - 1982 Studovala fotografii na FAMU v Praze
1985 - 1990 Dlouhodobě pobývala v zahraničí (Západní Berlín, Tokio)
1992 - 2007 Vyučuje fotografii na VOŠ a SPŠ grafické
VYBRANÉ SAMOSTANÉ A SKUPINOVÉ VÝSTAVY
2005 Česká fotografie 20. století, Galerie hlavního města Prahy a Uměleckoprůmyslové museum,
Městská knihovna, Praha
2000 Malá Galerie - Kladno "Na cestě"
2000 Galerie Esther Woerderhoff - Paris " The Photography for the Children"(skupinová výstava)
1999 Mladá Fronta "Cestou necestou" s I. Fixlovou
1996 Malá Galerie - Kladno - "Sny dětského pokoje"
1995 U Dobrého pastýře - Brno (skupinová výstava)
1994 Galerie U Řečických (J.Havelková, P.Velkoborský)
1992 Mánes, Prague, "Česká a slovenská fotografie v exilu"(skupinová výstava)
1989 Praha Chmelnice, "37 fotografů" (skupinová výstava)
1981 Klášter Plasy, 9 & 9 (skupinová výstava)
1980 Činnoherní klub "Úlety"

www.libusejar.com